Jsem ve finále!!!! n_n HlasujteTADY!!Aby vaše drahá Nao-chan vyhrála!! n_n

New---Střední škola Konoha aneb "Tohle já nepřežiju"---new




Jednorázovka pro mě od Ely

11. července 2009 v 10:15 | Rumi |  Pro mě od vás
,,Do prdele! Nemám co na sebe..." Stěžovala si Rumi poněkud vztekle.
,,Nech toho Rumi, vypadáš dobře..." Uklidňovala jí kamarádka.
,,To jo... Ale pořád ne tolik, abych sbalila toho novýho kluka z Japonska." Procuchávala si Rumi vlasy.
,,Trávíš před zrcadlem příliš mnoho času." Informovala jí s unaveným povzdechem blondýnka.
,,Já vím Ino, ale když já sem se asi zabouchla..." Přiznala se Rumi a konečně popadla tašku přez rameno a nasadila si ji.
,,Dem?" Ohlédla se za sebe na Inu.

,,Jasně!" Rozzářila se a popoběhla za Rumi s vělkým nadšením. Konečně se obě hrdě procházeli po středoškolské chodbě. Za Rumi se dozadu dívali ostatní chlapci, byla velmi krásná. Mnoho mělo tu odvahu na ní promluvit, ale ona se vždy jen mile usmála a dotyčnému vysvětlila ať odejde pryč, nebo si ho podá. Byla totiž taky pěkná rebelka. Proč všechny tak odháněla pryč? Rumi měla srdce jen pro jednoho muže. Takového, který byl tak nesmírně chladný, tichý a nepříčetný. Lidé si ho vážili, obzvláště k němu měli respekt, ale Rumi ho milovala. Celé jeho jméno milovala, jeho obličej, jeho krásný hlas, vždy když ho viděla točila se jí hlava vášní. Sasuke... Sasuke Uchiha, ten s tima nádherně černýma očima a uhlovými vlasy. Byl skutečně synem boha... Tak jak ho nazývala Rumi, její lásku... Konečně obě vešly do velké třídy. Chlapci na ní od prvního pohledu mohli oči nechat, avšak ona měla oči jenom pro jednoho, pro toho, který se na ní ještě nikdy nepodíval. Usedla s hrdým pohledem do své lavice. S úsměvem hleděla na své spolužáky a modlila se, aby se na ní jeden z nich podíval. Ale doufala marně...
,,Hele Rumi, on nemá zájem, prostě na něj zapomeň, máš spoustu jiných možností. Tak jich využij přece!" Domlouvala jí Ina.
,,Ne, nechci, Rumi se nikdy nevzdává." Stála si za svým.
,,Ty o sobě mluvíš ve třetí osobě?"
,,Ehm... Jo..." Vymáčkla ze sebe.
,,Kurník! Rumi, jaktože se tady bavíš při hodině!" Vběhla do třídy třídní profesorka, která si na Rumi jaksi zasedla, nebo spíše si jí vyhlédla a teď se k ní chová jako k vězni.
,,Promiňte paní profesorko, ale nějak mi uniklo, že už je hodina. Protože jsem doufala, že vyučující by neměli mít spoždění, takže jsem jaksi nepostřehla, že přestávka skončila." Vytkla profesorce drzou výčitku a posadila se. Všichni ve třídě se začali pobaveně smát, jenom chladný Sasuke držel rty ve stále stejné pozici. Jelikož právě o to, aby na mladého studenta Uchíhovské krve udělala Rumi dobrý dojem, jí vůbec nepotěšilo, když zjistila, že její snaha byla marná a Sasuke je prostě sticha jako leklá ryba. Rumi se raději otočila zpátky k tabuli a hrdě poslouchala výklad slečny profesorky. Narodil se snad v tišálkově, nebo co? Napadlo Rumi, když už byla pčinucena přemýšlet o tom, proč se sakra zabouchla do někoho tak tajemného...
,, Dobře. Nevzdávej to!" Pošťouchla jí Ina přez uličku.
,,Vím." Usmála se Rumi.
O přestávce se konečně Rumi rozhodla, že s ním promluví. Kruci! Přece nebude pořád jenom krásnou rebelkou, ona chtěla být milována. A nebyla snad? Byla. A hodně. Ale ne tím, koho by milovala ona. Jeden z mnoha důkazů toho, že život je fakt nefér.
,,Tak jo Ino, kryj mě. Víš co máš dělat?" Kontrolovala si všechno Rumi.
,,Jo... Jasně... Takže, postarám se o Karin, o říďu, o profesroku Zásadovou a budu ti krejt záda."
,,Přesně tak, fajn Ino. Du na věc." Nadechla se Rumi zhluboka a odešla bokem kamsi do neznámé chodby. Kterou ovšem ona znala dokonale. Jediné dámské toalety na patře. Jak by ji mohla neznát? Štěstí jí přálo a před ní šel pan záhada. Sasuke. Přez rameno přehozenou mikinu, s žvýkačkou v puse. Pan pohodář... Takhle přece Rumi nemůže nic zkazit. No dyť, je přece určitě tak fajn kluk... Jasně! Jde k sobě záhadný a pohodář? Zamyslela se Rumi. No... asi ne, ale za pokus nic nedám... Přemýšlela dál za běhu, až byla za jeho zády. Skoro jakoby o ní černovlásek věděl celou dobu se na ní podíval koutkem oka.
,,Hn? Ty seš Rumi, co?" Žvýkal při řeči. Jeho milý přístup Rumi tedy celkem potěšil, a nebo taky spíš vyděsil. Kdo by to od něj čekal?
,,Jo. A ty se mi představovat nemusíš, znám tě už dlouho, Sasuke." Usmívala se.
,,Jo? Tak to je prima, protože já si tě všim jen málokdy, ale to cos řekla učitelce - dobře ty!" Nátáhl.
,,Si docela tichý. Proč to všechno?"
,,Víš Rumi, sou určité věci, které nikomu nesvěřuji, ani tobě nechci." Vysvětlil jí.
,,Vlastně jsem tě nikdy neměl moc v lásce a stále nemám, takže raději běž." Usmál se na ni naposledy, neboť Rumi zůstala kamenně stát na místě. Jak je tohle možný? Kruci! Řekne mi to jakoby se nechumelilo... Nechápala jeho způsoby.
,,Tak co ti řek?" Vyčkávala už za rohem chodby Ina.
,,Nic moc..." Upírala Rumi zrak do podlahy.
,,Odkopnul tě?" Šla k věci.
,,Tak nějak..." Zazvonilo na hodinu.
,,Pořád se tím trápíš?" Vyzvídala blondýnka už asi poněkolikáté.
,,Jo... Nemůžu si pomoct."
,,Hm... Půjdu za Hin, deš semnou, nebo zůstáváš?"
,,Zůstávám, chci být sama."
,,Dobře..." Ponechala jí Ino svému osudu a sama odešla za kamarádkou. Rumi se již dlouhou dobu trápila předešlím rozhovorem s jejím idolem, ale nic jí nepomáhalo na něj zapomenout. Byl tak milý a přece jenom k ní tak krutý. Proč? Proč zrovna jí musel tak ublížit? Je to tak, tak se s tím smiř. Říkavala si mnohokrát v duchu, ale nikdy se s tím nesmířila. Láska je láska. Tak to chodí, tak to je. Nebohá Rumi se schoulila na lavičce do klubíčka a tiše plakala. Netekly jí slzy, pouze plakala v duši. Její nářek by byl skoro hmatatelný.
,,Promiň. Nechtěl sem, aby si plakala." Ozval se nějaký hlas za ní, když se jí čísi ruka objevila na rameni.
,,Proč?" Nasávala nosem. Však už se jí chtělo plakat i fyzicky.
,,Sem prostě jinej. Já holkám nerozumim." Ospravedlňoval se, ovšem naprosto opačným účinkem.
,,Čím více mluvíš, tím víc mi ubližuješ, Sasuke." Promluvila Rumi roztřeseným hlasem.
,,Ale třeba bych zrovna téhle rozuměl rád." Usmál se a pohlédl Rumi do uplakané tváře.
,,Vážně?" Začala Rumi projevovat zájem.
,,Hm..." Usmál se.
,,Tak začnem znova, jo?"
,,Jo..." Uklidnila se.
,,Ahoj, já sem Sasuke."
,,Ahoj, já sem Rumi." Usmívala se šťastně, i když se jí dech stále třásl. Netrvalo to dlouho, možná to netrvalo vůbec nic a Sasuke si uchopil Rumininu tvář do svých hrubých dlaní a dravě jí políbil. Pustil jí a usmál se.
,,Lepší?" Usmíval se tak moc přenádherným úsměvem.
,,To si piš." Usmála se Rumi sladce a vylezla z klubíčka. Což znamenalo - narovnala se. Sasuke se posadil vedle ní.
,,Chceš semnou chodit?" Objal jí zezadu okolo ramen.
,,To ses o holkách toho nějak rychle naučil, ne?" Popichovala ho.
,,No.. Mohl bych si to v tuhle chvíli ještě rozmyslet a vzít všechno zpátky?"
,,Ne... To by holka nepochopila." Poučila ho.
,,Tak to nic no... Stejně bych to neudělal..." Uchychtl se.
,,Věřím ti... Lásko." Usmála se a darovala mu sladkou pusu na tu jeho. Proč je tak chladně ledová? Zeptala se sama sebe v duchu. Stejně to tak mám nehraději... Usmála se vděčně. Láska si nevybírá, pouze mění...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ela twí lowinky eSBénko ela twí lowinky eSBénko | E-mail | Web | 11. července 2009 v 12:01 | Reagovat

Jejky, dyť já sem ti ani všera nenapsala, že u mě tu povídku máš... xD
To mě teda celkem překvapilo, že o tom u víš...  :D

2 Nikol-chan twoe eSbénko ♥♥♥ Nikol-chan twoe eSbénko ♥♥♥ | E-mail | Web | 12. července 2009 v 5:31 | Reagovat

toto už som čítala....fakt pekná story

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama